Je z vás žolík? Nepříjemná věc...

Zřejmě každý trenér zná zápasy, kdy už od poloviny prvního poločasu po očku pokukuje po střídačce a přemýšlí, koho by poslal na trávník oživit hru a rozhodnout či zvrátit špatně se vyvíjející zápas. V historii naší nejvyšší soutěže se vyprofilovalo několik hráčů, kteří mají zvláštní dar střílet pravidelně góly po příchodu na hřiště z pozice náhradníka. Pro takové hráče se vžilo označení žolík a jsou to právě oni, po kterých trenéři často sáhnou při střídání jako první.

Získat nálepku „žolíka“ není nic záviděníhodného; trenéři mají rádi pocit esa v rukávu a možnosti plánu B pro případ, že se věci nevyvíjejí od začátku zápasu podle jejich představ. Proniknout do základní sestavy je tak pro „žolíky“ často dost obtížné. Nejnověji by o tom mohl své vyprávět slávistický snajpr Muris Mešanovič, který se však s tímto označením svými výkony statečně pere; v nedávné minulosti pak po svém návratu do Sparty Roman Bednář.

Ve vzdálenější minulosti byl dokonalým příkladem žižkovský Tomáš Krejčík, jenž v sezoně 1994/95 vedl po podzimu s deseti góly tabulku střelců, přičemž všechny vstřelil až po střídání v průběhu zápasu. Ani to však neobměkčilo trenéra Viktorky Jiřího Kotrbu, aby mu dal v tehdejším nabitém kádru trvalejší příležitost v základní sestavě. Krejčík se do ní ve své kariéře již v žádném ligovém klubu na delší dobu neprobojoval a po podzimní explozi v roce 1994 vstřelil v lize již jen jeden gól.

Pohledem do statistik zjistíme, že dlouhodobý průměr podílu gólů vstřelených střídajícími hráči činí 8,3 %. Tato hodnota je počítána od sezony 1969/70, od které máme v současné době k dispozici relevantní data. V té době se však mohlo střídat pouze dvakrát, což šance střídajících hráčů snižuje. Po experimentální sezoně 1994/95, kdy mohli být střídáni dva hráči do pole a jeden brankář, se od sezony 1995/96 může střídat třikrát bez rozlišení postů. Podíl gólů vstřelených střídajícími hráči od této sezony pak činí 11,4 %. I z výše uvedeného grafu je patrné, že počet branek vstřelených náhradníky dlouhodobě roste, což jen umocňuje význam dostatečně širokého a kvalitního kádru.

Podíváme-li se na absolutní počty gólů náhradníků u jednotlivých týmů od sezony 1969/70, pak nejúspěšnější byla Viktoria Žižkov v sezoně 1994/95, a to právě díky střelecké formě Tomáše Krejčíka. Kvalitní lavička pak přispěla k zisku titulu jak u Viktorie Plzeň v sezoně 2015/16, tak i u pražské Slavie o rok později.

Nejvyššího podílu gólů náhradníků na vstřelených brankách dosáhla Mladá Boleslav v nepříliš úspěšné sezoně 2004/05, kdy téměř třetinu gólů zaznamenali střídající hráči.

Pořadí střelců gólů z pozice náhradníka vede bývalý hráč Hradce, Jablonce, Sparty, Drnovic a Mladé Boleslavi Radim Holub, který dokázal ve své kariéře vstřelit 17 gólů po příchodu na hřiště v průběhu zápasu.

V rámci jedné sezony drží prvenství zmiňovaný Tomáš Krejčík, jehož 10 podzimních branek ze sezony 1994/95 zůstává zatím nepřekonáno. Do pořadí na prvních pěti místech promluvil jako poslední slávista Muris Mešanovič se svými šesti brankami v sezoně 2016/17.