Na dlouho poslední titul Sparty - sezona 1966/67

I v sezoně 1966/67 zůstal titul v Praze; oproti předchozí sezoně jej však nezískala Dukla, ale Sparta a bylo to pro ni prvenství na dlouhých sedmnáct let poslední. Československý fotbal pak zaznamenal i velký úspěch v evropských pohárech, když se do semifinále nejslavnějšího z nich probojovala pražská Dukla.

Po napjatém závěru sezony 1965/66 vstupoval do nového ligového ročníku jako favorit obhájce – Dukla Praha. Cestu za titulem chtěla vojákům znepříjemnit Sparta a boj o první příčky se očekával i od obou bratislavských klubů Slovanu a Interu. Zamotat pořadí na čele chtěla i Trnava, kde se pomalu rodil Malatinského zázrak.

Před sezonou došlo ke dvěma změnám na trenérských postech – taktovky ve Slovanu se ujal Ján Hucko a teplický tým převzal Antonín Rýgr. U hráčů jako tradičně k žádným přestupovým bombám nedošlo; Duklu opustily legendy Pluskal a Novák, naopak ji posílili slovenští „vojáci“ Zlocha a Medviď, Bohemians se vrátil z vojny Packert, Brno získalo brankáře Padúcha z Nitry a také Boušku ze Sparty. Zajímavá jména (tedy zejména z dnešního pohledu) se pak objevila mezi ligovými nováčky – v sezoně 1966/67 debutovali například Dobiaš v Trnavě, Stratil v Teplicích, Jozef Móder na Interu, Ján Pivarník v Košicích nebo Jurkanin ve Spartě.

Ligu zahájila ve velkém stylu Trnava, která se po pěti kolech držela bez ztráty bodu na prvním místě, následována dalším slovenským klubem – Slovanem a pražskou Slavií, jež dokázala zvítězit i v derby na Spartě před 32 tisíci diváky. Trnava bavila diváky hezkým, útočným fotbalem, ale ve druhé polovině podzimu i ona začala ztrácet, a to na půdě největších konkurentů – na Spartě a Slovanu.

Podzimní část však přesto zakončila na první místě s jednobodovým náskokem na Slavii, která těžila zejména z gólů zkušeného Kadraby (a nahrávek Františka Veselého). S nevelkým odstupem pak následovali další favorité na prvenství – Slovan, Dukla a Sparta. Na dně tabulky pak přezimovala Lokomotiva Košice a překvapivě též Brno, jež během podzimu vyměnilo i trenéra.

Během zimní přestávky došlo k několika trenérským změnám – František Havránek opustil Hradec Králové a nastoupil ve Slavii Praha, Štefan Čambal nahradil v Lokomotivě Košice Jozefa Gögha, na uvolněné místo v Hradci Králové usedl Vratislav Ditrich a v Brně sáhli k další změně, když se trenérem stal František Čejka.

Jarní část začala vítězstvím Trnavy na Slavii před 38000 diváky a po prvním jarním kole to vypadalo, že slovenský tým nemůže v cestě za titulem nikdo zastavit. Mladé trnavské mužstvo však podávalo nevyrovnané výkony a na prvních místech jej brzy vystřídala Dukla a Sparta, které se ve vedení neustále střídaly. Čtyři kola před koncem měly první tři týmy (Dukla, Sparta, Slovan) stejný počet bodů a jen o další bod za nimi byla Trnava.

Nervozita z vyrovnaného boje se přenášela i na trávníky a diváci tak byli svědky řady hrubých zákroků a kontroverzních rozhodnutí rozhodčích; i takový fotbalový gentleman jako Josef Masopust viděl v sezoně dvakrát červenou kartu…

Po prohře Dukly na Slovanu a Trnavy v Hradci tři kola před koncem se souboj o titul zúžil již jen na Spartu a Slovan. Svému věčnému rivalovi pomohla k titulu Slavia, která tři kola před koncem dokázala Slovan porazit, a Sparta tak dokráčela k dalšímu titulu ve své historii, který stvrdila v posledním kole v domácím zápase s Trenčínem, v němž exceloval Ivan Mráz, autor pěti branek. Špatně rozehranou sezonu již naopak nezachránilo Brno, které spolu s Hradcem Králové sestoupilo do druhé ligy. Z ní naopak po delší době postoupila do nejvyšší soutěže Plzeň, tažená skvělým Františkem Plassem, a po jednoroční odmlce se do první ligy vrátil i Baník Ostrava.

Na reprezentační úrovni se toho v sezoně 1966/67 mnoho neodehrálo. Letní Mistrovství světa v Anglii se našeho týmu netýkalo, přesto se však národní tým na britské ostrovy podíval. Čerství mistři světa z Anglie si československé mužstvo pozvali na přátelský zápas a naše reprezentace v něm po jednom z životních výkonů brankáře Viktora uhrála překvapivou remízu 0:0. Na jaře 1967 pak dvěma zápasy započala kvalifikace na Mistrovství Evropy 1968 a jak v Irsku tak i doma s Tureckem dokázal reprezentační tým zvítězit; bohužel nakonec se nám do Itálie postoupit nepodařilo.

V evropských pohárech dosáhla historického úspěchu pražská Dukla, když tým dirigovaný stále skvělým Josefem Masopustem dokázal v Poháru mistrů přejít přes dánský Esbjerg, belgický Anderlecht a slavný Ajax Amsterdam, již s mladičkým Johanem Cruijffem v sestavě. Cestu vojákům tak zatarasil až v semifinále Celtic Glasgow, jenž po výhře 3:1 na domácím hřišti uhrál na Julisce pevným „prešovským“ betonem bezbrankovou remízu. Právě Prešov byl druhým československým zástupcem v evropských pohárech, ale v Poháru vítězů pohárů nestačil v prvním kole na Bayern Mnichov. Československý pohár pak získal tým Spartaku Trnava, jenž ve finálovém dvojzápase předčil pražskou Spartu, když se muselo rozhodnout až v pokutových kopech.

Detailní statistiky nového ročníku jsou nyní k dispozici na našich stránkách.