Ty mi ho vyžlutíš!... aneb koho já si tam dám

Zatímco v prvním díle našeho článku, zaměřeného na problematiku udělování čtvrtých žlutých karet, jsme se věnovali hráčům a vybraným statistikám rozhodčích, nyní se blíže zaměříme na kluby a také na jejich bilanci s jednotlivými rozhodčími.

Teplický Admir Ljevakovič je vyhlášeným sběratelem žlutých karet a i on přispěl k bilanci teplického týmu - vezmeme-li totiž v úvahu posledních deset sezon, pak klubem s největším počtem vykartovaných hráčů jsou právě Teplice s počtem 98 fotbalistů. Poměrově jsou na tom ovšem nejhůře týmy Slovácka a Mladé Boleslavi, u nichž v jednom z pěti případů „proměnili“ jejich hráči karetní ohrožení v zápasový trest (např. tedy hráči Slovácka odehráli v součtu při karetním ohrožení 419 zápasů a 86 hráčů v nich uvidělo čtvrtou, příp. osmou či dvanáctou, žlutou kartu). Naopak nejdisciplinovanější byli při karetním ohrožení hráči Bohemians a Plzně.

Hráči Slovácka drží ještě jeden související primát, a to největší počet žlutých karet v jednom zápase znamenajících trest pro příští utkání. V zápase 27. kola sezony 2009/10 s Mladou Boleslaví viděli od rozhodčího Jílka hned 4 hráči Slovácka čtvrtou žlutou kartu, a nesměli proto nastoupit v dalším kole na Spartě. Nutno říct, že si všichni čtyři nechali dát žlutou kartu úmyslně, neboť pro ně byl důležitější záchranářský zápas 29. kola s Příbramí než utkání na Spartě, bojující v té době o titul. Taktika Slovácku vyšla, na Spartě jednoznačně prohrálo, ale zápas s Příbramí zvládlo a v lize se udrželo. Sparta titul také získala…

Zatímco vlastní žluté karty tým ovlivnit dokáže, disciplinární tresty soupeřů z předchozích zápasů nikoliv. Počet soupeřových hráčů, kteří nemohli v zápase z disciplinárního důvodu nastoupit, by tak měl být čistě náhodnou veličinou a v delším období by se u jednotlivých týmů neměl zásadně lišit. Podívejme se tedy blíže na to, kolik hráčů soupeře bylo v zápasech jednotlivých týmů vykartováno.

Z klubové bilance je patrné, že v posledních deseti letech měly největší štěstí na žluté karetní absence soupeřů plzeňská Viktoria a FK Jablonec; tyto kluby shodně mohly využít absence 89 hráčů soupeře. I podílu vykartovaných hráčů kraluje plzeňský klub - hráči soupeře Plzně hráli v bezprostředně předcházejícím zápase (příp. zápasech) ve 471 případech v karetním ohrožení a 89 krát viděli žlutou kartu (tedy v necelých 19 %). Opakem Plzně je naopak nebohá Mladá Boleslav; ta nejen že má jeden z nejvyšších podílů vykartování vlastních hráčů, ale nemá štěstí ani na absence soupeřů…

Podívejme se ještě jednou blíže na rozhodčí, tentokrát ve vztahu k jednotlivým klubům. Například v Liberci asi nebývali nadšeni z delegací Josefa Kruly, jenž více než třetině ohrožených hráčů Slovanu žlutou kartu skutečně udělil. Podobně se cítili či cítí v Mladé Boleslavi, když na jejich zápas zavítal Michal Paták či Pavel Královec. Pro srovnání je ve sloupci 'Podíl' v závorce uveden i podíl žlutých karet udělených hráčům daného týmu hrajícím bez karetního ohrožení.

Slavia si v minulosti několikrát stěžovala na, dnes již bývalého, rozhodčího Jecha; v případě žlutých karet však neměla důvod - ani jednou z 32 možností rozhodčí Jech hráče Slavie pro příští zápas nevykartoval. Ze stále aktivních rozhodčích je podobně šetrný i Karel Hrubeš k hráčům Plzně.

Poměrně zajímavá je i tabulka počtu absencí hráčů soupeře, které klubu „zařídili“ jednotliví rozhodčí. První místa opanoval dnes již bývalý ligový rozhodčí Michal Paták, jenž budoucím soupeřům Plzně vykartoval sedmnáct hráčů (tedy téměř třetinu ze všech 52 možných), soupeřům Slavie a Teplic pak po třinácti…

Jak byl Michal Paták štědrý k Plzni, tak na Slovácko byl poněkud skoupý - vykartovat některého z hráčů jeho budoucího soupeře se mu ze 30 případů podařilo jen jednou. Podobně ani Pavel Královec příliš nepřidal ke karetním absencím soupeřů Jablonce (kterých, jak je vidět v jedné z předchozích tabulek, nebylo právě málo). Zajímavá je i bilance Miroslava Liby a týmu Žižkova - dnešní šéf středočeského fotbalového svazu měl během své kariéry prvoligového rozhodčího na svědomí pouze dvě žluté karetní absence soupeřů Viktorky. Jednu z nich (pro slávistického obránce Zachariáše), respektive slib žižkovského bosse Horníka ocenit ji „desetníkem", však zachytily policejní odposlechy. No…smůla.

A právě smůla a štěstí hrají ve fotbale často velkou roli. Nikoho se však nedrží věčně a podobné je to i s náhodou ve statistice. Při velkém počtu pozorování by se většina uvedených žlutokaretních statistik dostala velmi blízko k průměrným hodnotám. Tedy za předpokladu, že jsou pozorování skutečně náhodná.